Panická porucha

Poslední sérii panických atak mi způsobil koronáč. S neklidem jsem sledovala, že v Číně se objevil nějaký divný virus a pomalu, ale jistě se blíží do Evropy. Když se virus objevil v Německu, tak jsem šílela, že to zavlečou pendleři co nevidět. Znepokojivě jsem sledovala, co se děje v Itálii a hořekovala, že čeští lyžaři to dovezou ze zimní dovolené. Když se objevili první nakažení v České republice, upadla jsem do hluboké deprese. Jsem totiž nejen panikář, ale také hypochondr.  číst dál

Nejen panikáři, ale zřejmě mnozí lidé s nějakou psychickou diagnózou zažívají nepochopení ze strany svého okolí. Například, že si za to můžete sám nebo sama. Že si to spouštíte sami. Pokud pomáhají tak většinou tím, co nepotřebujete. Dobrými radami. Z nějakého nepochopitelného důvodu mají pocit, že nemáte nic kloudného na práci, tak si uměle vytváříte problémy. Nevíte totiž nic o skutečných problémech. Kdybyste dělali něco smysluplného, takhle byste nejančili.  číst dál

Nebudu zde rozebírat nuance panické poruchy a jednotlivé spouštěče mých panických period a atak. Jen bych ráda reflektovala dvě skutečnosti. První kdo to často mívá a druhou, co kromě léků a psychoterapie zabírá, tedy o oblast psychohygieny. číst dál

Následující období se pokusím popsat ve stručnosti. Po tom velmi výživném zážitku mi bylo jasné, že nad tím nelze mávnout rukou. Už proto, že jsem například nevěděla, jak se dostanu do práce. Na druhou stranu do práce jsem musela. Byly prázdniny. To znamená, že jsem v práci zaskakovala za další tři kolegyně, které měly dovolenou. Tak to o prázdninách chodí.  číst dál

Panická porucha je docela směsná diagnóza, která přináší celou řadu úsměvných situací, protože spouštěče záchvatů bývají často zcela iracionální. Když se na ně ovšem díváte zpětně. V reálu je to ale velmi obtěžující diagnóza, která Vám velmi znesnadňuje život, protože pouhá cesta do práce se může stát peklem. V danou chvíli, když to přijde, tak máte pocit, že nastala Vaše poslední hodinka. číst dál

Píšu, tedy tady a teď, protože je mi hnusně. Píšu, protože jsem na dně a cítím beznaděj. Píšu, protože psaní je doporučovaný terapeutický prostředek. Píšu, protože neumím sázet zeleninu, neumím malovat obrazy ani hrát na žádný hudební nástroj. Píšu, protože mě neuklidňuje ani cvičení ani úklid domácnosti a na procházky v přírodě je hnusné počasí. Píšu, protože se modlitba stala pravidelným zvykem a ne místem setkání. Píšu, protože si nemám s kým popovídat. Píšu, protože mě totálně dorazil zasraný virus a vzal mi energii a chuť do života. Způsobil mi mentální lockdown. Píšu, protože vzdor tomu nemám ráda beznaděj a pesimismus. Píšu, protože nemám, co bych řekla. Respektive píšu, i navzdory tomu, že nemám, co bych řekla. Píšu, abych se vypsala ze své vnitřní vyprahlosti. číst dál