Poslední sérii panických atak mi způsobil koronáč. S neklidem jsem sledovala, že v Číně se objevil nějaký divný virus a pomalu, ale jistě se blíží do Evropy. Když se virus objevil v Německu, tak jsem šílela, že to zavlečou pendleři co nevidět. Znepokojivě jsem sledovala, co se děje v Itálii a hořekovala, že čeští lyžaři to dovezou ze zimní dovolené. Když se objevili první nakažení v České republice, upadla jsem do hluboké deprese. Jsem totiž nejen panikář, ale také hypochondr.
Když zavřeli školy, bylo mi jasné, že nastala ta chvíle, abych požádala svého praktického lékaře o recept na antidepresiva. (Díky Adame Vojtěchu za e-recepty). Tak intenzívně jsem na sobě v posledních měsících pracovala, k psychoterapeutce chodila, léky postupně vysazovala a teď to přijde vniveč. A je mi to šumák, protože strachy se mi třesou ruce i kolena.
Když o den později vyhlásila Who celosvětovou pandemii, dostala jsem ji. Ataku jako prase. Jediné slovo pandemie a myslela jsem, že zase umřu. Lupla jsem si neurol a čekala netrpělivě až zabere. Trvalo to dost dlouho. Nefungovalo placebo jako obvykle. Co když je to teď fakt infarkt?
U neurolu při panických atakách totiž často funguje placebo. Normálně trvá cca 20 minut než lék zabere. U neurolu při panických atakách mi zabírá obvykle hned. Zabrala by mi i antiperle, kdyby byla v lékovém plátíčku. Co víc, často se ataka dostane pod kontrolu už v okamžiku, kdy lék pouze vezmu mezi prsty. Znamená to, že většinu atak opravdu je člověk schopen zvládnout bez farmak. Většinu, ale ne všechny.
Když jsem se trochu dostala do klidu, napsala jsem svému lékaři e-mail s prosbou o recept na neurol. Očividně ho v této situaci nemám dost.
Neurol nesnáším. Zatímco antidepresiva se zpětným vychytáváním serotoninu vnímám jako poměrně neškodnou záležitost, která Vám upraví drobnou chemickou nerovnováhu v mozku a nezpůsobuje závislost, neurol návykový je. Také jste po něm unavení a já osobně se po něm cítím jako po opici včetně bolestí hlavy. Když si vezmu neurol, vnímám to jako osobní selhání. Ale někdy musím selhat, abych fungovala.
V noci se mi zdáli divoké sny a já věděla, že ráno do práce tentokrát nepůjdu. Zatím jsem při panických atakách vždy chodila do práce. Sjetá z neurolu, ale práci jsem odvedla vždy řádně.
Napsala jsem své nadřízené, že jsem měla těžký záchvat (což byla vlastně pravda) a že nutně potřebuji do konce týdne dovolenou a že nevylučuji, že v pondělí nastoupím na nemocenskou.
Když řeknu, že jsem v práci nenahraditelná, nebudu daleko od pravdy. Pracuji jako vedoucí sociální služby, což je jinak řečeno holka pro všechno. V tuto chvíli ovšem nemám kapacitu řešit práci. Musím se nějak dát do klidu.
Zatím jsem v životě neměla nutkání si při atace zavolat sanitku. Ale nyní jsem měla pocit, že bych měla vyhledat psychiatrickou první pomoc, jak moc mi bylo zle. Měla jsem pocit, že jsem zešílela úzkostí a strachem. Ale v noci to není dobrý nápad, pokud jste odkázaní na MHD, tak jsem to odložila na ráno. A ráno už jsem neměla pocit, že je to nutné, i když dobře mi rozhodně nebylo.
Během čtyřech dnů volna jsem se dala trochu do pořádku a v pondělí nastoupila do práce v plné polní.
2025 ©