Píšu, tedy tady a teď, protože je mi hnusně. Píšu, protože jsem na dně a cítím beznaděj. Píšu, protože psaní je doporučovaný terapeutický prostředek. Píšu, protože neumím sázet zeleninu, neumím malovat obrazy ani hrát na žádný hudební nástroj. Píšu, protože mě neuklidňuje ani cvičení ani úklid domácnosti a na procházky v přírodě je hnusné počasí. Píšu, protože se modlitba stala pravidelným zvykem a ne místem setkání. Píšu, protože si nemám s kým popovídat. Píšu, protože mě totálně dorazil zasraný virus a vzal mi energii a chuť do života. Způsobil mi mentální lockdown. Píšu, protože vzdor tomu nemám ráda beznaděj a pesimismus. Píšu, protože nemám, co bych řekla. Respektive píšu, i navzdory tomu, že nemám, co bych řekla. Píšu, abych se vypsala ze své vnitřní vyprahlosti.
číst dál