Resilience

v předchozím článku jsem psala o tom, že pandemie má špatný vliv na lidskou psychiku. A to nejen u lidí úzkostných a zranitelných. Nemám pochybnosti o tom, že i „popírači“ a „křiklouni“ v mnoha případech prostě jen vytěsňují své obavy a za jejich pozérstvím se skrývá strach z nejistoty.

V tomto období je zajisté nutné podporovat imunitu. Vnímat jídlo jako lék, přemýšlet nad tím, co tělu dávám. To co mu nemohu dát, podpořím vhodnými potravinovými doplňky a vitamíny podporující imunitu. Možná se mnozí lidé začali tak jako já zajímat o účinky bylinek. Je třeba najít zdravou míru a nepřekombinovávat, protože si můžeme spíše ublížit než si pomoci. Zdravá míra platí i v případě zdravých prostředků. I když jsme pohodlní, měli bychom si najít čas a prostor na dostatek pohybu. Opravdu je to velmi důležité a pro dobrou imunitu zcela zásadní. Úprava životního stylu je vlastně velmi pozitivní záležitostí a bylo by žádoucí, aby se jednalo o změnu stabilní a nikoli jen sezónní.

Ruku v ruce s imunitou jde také psychika. Špatná psychika imunitu výrazně oslabuje. V současné době se lze relativně často setkat se slovem resilience, což znamená psychickou odolnost, schopnost vzdorovat nepříznivým okolnostem a situacím a překonávat krize. Určitě jste si všimli, že jsou lidé, kteří i přesto, že prožili velmi kruté životní události, mají zvláštní dar povznesenosti. I navzdory všemu zlému dokáží být velmi příjemní (v této době se mi příčí psát pozitivní). A naopak někteří lidé, byť se jim nic tak zlého neděje, špatně nesou i malý problémek. Je to právě resilience, kterou má každý jinou. Nicméně resilienci lze rozvíjet a to je to, oč tu v tomto období běží.

Člověk může sociální izolaci využít k tomu, aby lépe poznal sám sebe a vstoupil do své vlastní podstaty. Běžně není asi žádoucí distancovat se od světa, jehož jsme součástí. V současnosti ovšem nastal čas, kdy bychom se neměli obávat toho hledat úkryt ve svém vlastním světě, kde neproniknou viry ani hysterie médií.

Co se snažím dělat já? Ač je mi líno, cvičím. Ne tak často jak bych chtěla a měla, protože z práce chodím dost pozdě, ale snažím se. Kromě čchi-kungu, který je úžasný pro psychickou i fyzickou pohodu a vyhovuje mi více než jóga, jsou to posilovací a aerobní cviky. Začala jsem psát tento blog, abych zaměstnala mysl. Vím, že se nedá číst, ale přesto je to pro mě v tuto chvíli důležité. Pomáhá mi vypořádat se s vnitřním zmatkem a udělat si v sobě jasno. Mnoho let toužím po tom malovat obrazy. Chtěla bych si zaplatit malířský kurz, ale neměla jsem na to ani čas ani peníze. Nyní jsem si koupila přes internet malířskou sadu a další dvě jsem si objednala vzápětí. Jedná se o malování podle čísel. Ne není to rozhodně to, co jsem si představovala, ale pro začátek, aby člověk získal jistotu v ruce, to není špatná průprava. Dalo by se říci, že je to vyšší level protistresových omalovánek.

Protože jsem knihomol, vždy u mě zabírá dobrá kniha. Dobrou alternativou jsou i audioknihy, které jsou skvělé, když nemáte čas a posloucháte při práci, nebo když jste nemocní a nejste schopni si číst.

Jsem také velký milovník kinematografie. Miluji zvláště dánské a polské filmy. Samozřejmě velmi pomáhá hudba. Nikdy jsem nebyla milovník relaxační hudby, ale nyní mi dost pomáhá. Třeba keltská hudba. Relaxační hudba ve spojením s řízenou imaginací může být velmi příjemná.

Člověk může ve snaze dodržovat psychohygienu narazit na předsudky vůči svým zásadám. Třeba křesťan může narazit na skrytého mentora v sobě, který mu říká „tytyty, čínské cvičení se pro křesťana nehodí, ani relaxační hudba, raději se modli.“ Zde je zapotřebí používat zdravý rozum. Návrat k přirozenosti rozhodně není nežádoucí.

Určitě je dobré myslet i na druhé. Nakoupit lidem v karanténě, povzbudit ty, kteří se bojí.

Nevím, jak to mají ostatní křesťané, ale já bych v současnosti určitě nebyla schopna si přečíst jakoukoli duchovní knihu, neměla bych na ni prostě ani trochu náladu, ale co mě posiluje je vědomí, že mnoho svatých pomáhalo blízkým a neváhali obětovat svůj život. Například můj velký vzor otec Damian Veuster, který ošetřoval malomocné nebo sudetský kněz Engelmar Hubert Unzeitig, který v Dachau ošetřoval nakažené tyfem. Oba za to zaplatili životem. Nechystám se zemřít, ale takoví lidé jsou pro mě inspirací při každodenní práci s lidmi.

Pro mnoho věřících lidí současná krize může představovat pozvání do hlubin spirituálního života. Současná krize může být příležitostí zabývat se upřímně vážnými existenciálními otázkami života a umírání. Tématy, kterému se vyhýbáme, ale které k našemu životu patří, ať se nám to líbí nebo ne.