Tak posledních pár dnů jsou důvody k lehkému optimismu.* Počty nakažených se pomalu snižují, přibývají uzdravení. Dnešním dnem je po delší době zase o něco více uzdravených než nakažených, reprodukční číslo kleslo na jedničku. Ovšem životy mrtvým už nikdo nevrátí. Co mě hodně rozčiluje a trápí je, s jakou necitlivostí a lhostejností někteří lidé mluví o mrtvých. „Měl plno jiných diagnóz, tak není divu, zemřel by i na rýmu.“ Ovšem ten člověk mohl prožít ještě pět deset let plnohodnotného života, mohl si užívat dětí, vnoučat, pravnoučat. Stejně tak mě zaráží, s jakou záští a zlomyslností reagují někteří na úmrtí lidí s nadváhou v duchu „je vyžranej, tak dobře mu tak.“ Přitom jen málokdo „vyžranej“ je zároveň „nenažranej“.
V reálu nemám pocit, že by se to lepšilo. Mám pocit, že snad znám více lidí pozitivních než negativních. To by ovšem nebylo nejhorší. Horší je, že většina z těch lidí má středně těžký průběh. Středně těžký průběh coronaviru znamená, že sice nejste v nemocnici, ale je Vám úplně na zdechnutí a ležíte jako placka. Sestra mé kamarádky má snad všechny příznaky. Horečka, dušnost, bolesti kloubů, průjmy, nevolnost, ztráta chuti a čichu. Je to mladá holka, sportovkyně, štíhlá. Naštěstí babička a maminka mého potenciálního zetě tuto diagnózu zvládly navzdory věku babičky a onko onemocnění maminky. Nebylo jim sice valně, ale mají to za sebou. Snad nebudou mít žádné vážné dlouhodobé problémy. Jedna kolegyně leží v nemocnici a je to s ní prý vážné.
Přesto jsem optimista a říkám si, že se to snad začne pomalu ale jistě lepšit. Samozřejmě jen prozatím.
Nejsou to však jen úmrtí. Lidé pandemii špatně nesou také psychicky. Počet úzkostných poruch se od března zdvojnásobil, depresivních nemocí dokonce přibylo trojnásobně. Tato doba psychicky oslabuje i lidi, kteří rozhodně nejsou labilní.
Mnoho lidí toto období položí finančně. Jsou takoví, kteří celý život budují živnost a v současné době vše přichází vniveč. To musí mít na psychiku jednotlivce také až devastující účinky. Mnohé matky samoživitelky asi také zažívají velmi náročné období. Často si říkám, že mám štěstí v tom, že pracuji v oboru, kde se nemusím obávat o ztrátu zaměstnání a snížení příjmů. V životě jsem zažila často období nouze, ale tentokrát mě finanční tíže minula. Přesto však hluboce soucítím s těmi, které pandemie zasáhla v oblasti zdrojů.
Oblast mezilidských vztahů by stála asi za samostatný článek. Zvyšuje se násilí v rodinách a agrese mezi lidmi. V Izreaeli, zemi, která zažívala to co my a pomalu se zotavuje, měl lockdown velmi negativní vliv na celkovou atmosféru ve společnosti. Zřejmě to lze očekávat také u nás, pokud se nebudeme snažit své emoce kultivovat.
* Zápisky píšu cca 3 dny před publikací, takže zde nejsou zohledněny včerejší vysoké nárůsty.
2024 ©