Vzhledem k tomu, že je dnes třetí adventní neděle, zaměřím se dnes na duchovnější film. Sáhnu poměrně hluboko do filmové historie a ráda bych představila dánský film z roku 1955 Slovo.
Jen pro zajímavost papež Jan Pavel II. tento film v roce 1995 zařadil do kategorie filmů, které jsou duchovně významné.
Film byl natočen podle divadelní hry dramatika a luteránského kněze Kaje Munka. Možná by stálo za to si tohoto člověka pár slovy představit. Kaj Munk rodným jménem Kaj Harald Leininger Peterson se narodil 13.1. 1898. Vystudoval církevní školu a vedl církevní farnost na západě Dánska. Zároveň psal divadelní hry s historickou a náboženskou tématikou. Slovo byla jeho prvotina.
Munk se ve třicátých letech stal obdivovatelem Adolfa Hitlera, protože věřil tomu, že tento člověk nastolí nový řád a sjednocení germánských národů. Brzy ovšem prokoukl a ztratil veškeré falešné představy. Kritizoval nelidské zacházení s židy a přidal se k odboji. Na svých kázáních otevřeně mluví proti režimu Adolfa Hitlera. 4. ledna je zatčen gestapem a o den později je nalezeno jeho mrtvé tělo.
Významný režisér Carl Theodor Dreyer podle hry Slovo natočil v roce 1955 stejnojmenný film, za který získal ocenění na festivalu v Benátkách.
Rodina statkáře Borgena žije pokojně na statku. Má tři syny. Jeden je štastně ženatý se zbožnou laskavou ženou. Druhý syn (Johannes) je duševně nemocný. Myslí si, že je Ježíš Kristus a podle toho také mluví a jedná. Bylo by to šílené, kdyby opravdu jeho chování nebylo tak velmi autentické. Člověk si nejprve říká že Johann je skutečně blázen, ale když vidí, jak mluví, jaký má tón hlasu, najednou si klade otázku, jaké by to bylo, kdyby se Ježíš náhle objevil v současnosti. Považovali bychom ho za mesiáše nebo za blázna? Johann není megaloman hrající si na spasitele, ale bezděky svým chováním zcela přesně zrcadlí božího syna.
Třetí syn statkáře Borgena miluje dceru místního krejčího Petersona. Moudrý statkář Borgen proti sňatku nic nenamítá, ale krejčí Peterson odmítá dceru provdat, protože rodina statkáře Borgena má jinou víru v Boha. I když obě rodiny jsou velmi zbožné, navzájem se považují za pohany a obě strany by rády evangelizovali druhou stranu, krejčí Peterson dokonce vyhrožuje božím trestem. Borgenova snacha čeká první dítě a při porodu umírá. Šílený Johann, který odešel z domova, se vrací a tak jako Ježíš dokáže vykonat zázrak a mladou ženu vzkřísí z mrtvých. Obě rodiny se usmiřují a pochopí, že víra v Boha prochází skrze víru a nikoli skrze náboženské denominace.
Divadelní hra byla v divadlech uvedena v roce 1925, tedy v době, kdy rozhodně nebylo ekumenické smýšlení v kurzu a v tomto ohledu byla hra velmi nadčasová. Velmi působivé je také filmové zpracování.
2025 ©