Vždy jsem byla vášnivý čtenář. Filmy mám ráda také, ale pokud bych si mohla vybrat, jestli do kina nebo do divadla, tak volím divadlo. Divadelní představení je zážitek na celý život, když jdete do kina, tak druhý den už si to skoro nepamatujete, pokud jste neviděli mimořádný filmový počin, což je ovšem spíše výjimka.
Můj postoj k filmům se změnil v době, kdy jsem měla dvě práce, abych umořila dluhy, které jsem mi zanechal bývalý manžel. V té době nebyl čas na knihy, ale potřebovala jsem nějaký ventil, abych mezi prací vypla. (Brigádu jsem naštěstí měla jako home office). Tak jsem začala mnohem více sledovat filmy. Film máte shlédnutý za hodinu a půl, knihu čtete několik hodin. Úspora času tedy byla významná.
Nyní v době lockdownu se sledování filmů nabízí. Dnes se mi syn chlubil, že za týden shlédl 14 filmů. To já rozhodně nedám, ale filmy sleduju nyní hodně.
Nejsem úplně milovník komerčních filmů, i když kvalitní film je kvalitní film. Už dříve jsem si velmi oblíbila polské filmy. Polská kinematografie, to je prostě vysoká meta. Časem jsem ovšem objevila filmy severské především dánské a zjistila jsem, že existuje ještě vyšší liga.
Nutno říci, dánské filmy mě dříve nebraly, znamenaly pro mě rovnítko Lars von Trier, jehož filmy se mi víceméně příliš nelíbí a filmový směr Dogma 95, který mě odpuzoval už samotným svým názvem. Nicméně filmy natočené v duchu Dogma 95 jsou často skvělé, jak jsem mohla zjistit.
Dánských filmů jsem už viděla tolik, že pomalu ztrácím přehled o tom, které jsem viděla a které ne. Některé byly průměrné, většina však vysoký nadprůměr a bylo by mi líto je zapomenout. Proto jsem se rozhodla, že si vytvořím filmotéku těch nejlepších dánských, případně skandinávských filmů, které jsem viděla.
2025 ©