Po delší době se vracím k minisérii České ženy. Současná pandemická krize a naprosté selhávání České republiky v této virové válce nastavuje velmi nelichotivé zrcadlo také české politice (ale nic si nenalhávejme i nám samým).
Říká se, že máme takové politiky, jaké si zvolíme. Někdy by možná stálo za to položit si otázku – měli bychom stejné politiky, kdyby volili všichni ti, kteří sedí doma a k volbám nechodí? Samozřejmě volební právo je i o volbě nevolit, ale nepředstavuje právo také etickou zodpovědnost? Přitom právo volit nepřišlo samo od sebe jako modré z nebe. Představuje velkou výsadu demokracie.
Volební právo žen bylo v celém světě tvrdě vybojováno a již z toho titulu by si ženy měly vážit této možnosti. Jednou z žen, které vděčíme za volební právo žen je Františka Plamínková.
Nicméně tato dáma toho pro českou ženu učinila mnohem více. Příběh krásné, inteligentní, statečné a plamenné Františky Plamínkové je velmi pestrý na krátký medailonek a proto vypíchnu jen pár zásadních informací.
Doporučila bych shlédnout skvělý dokument České televize Zapomenutá Františka Plamínková, jehož URL adresa je zde: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11787255937-zapomenuta-frantiska-plaminkova/
Také si můžete přečíst knihu Evy Uhrové Radostná i hořká Františka Plamínková. (Kteroužto knihu jsem ovšem zatím jistě ke své škodě nečetla.)
Františka Plamínková, přítelkyně Alice Masarykové, byla ve své době, tedy v období mezi světovými válkami, nejznámější Českou ve světě. Kromě toho, že byla političkou (senátorkou), byla také Předsedkyní ženské národní rady a přednášela o ženské otázce po celém světě a poznala spoustu světových politiků prezidenty a krále nevyjímaje.
Vystudovala Ústav pro vzdělání učitelek v Praze. Další vzdělávání doplňovala především intenzivním samostudiem. Jako učitelka velmi nelibě nesla, že učitelky jsou odsouzeny k celibátu a kromě volebního práva se v budoucnosti zasloužila o zrušení celibátu učitelek.
Usilovala o to, aby ženy působily ve státní správě a diplomacii. Byla přesvědčena, že žena zvládne jak založit rodinu, tak budovat kariéru a být společnosti k maximálnímu prospěchu, k čemuž jí má ovšem býti nápomocen stát například ve formě mateřské dovolené, mateřské školy zřizované státem atd. V podstatě dala základ rodinnému právu. Rovněž se zasloužila o zřízení Ženských domovů ve Smíchově.
I když se zasloužila o zrušení celibátu učitelek, nikdy se neprovdala, i když byla zasnoubena s mladým lékařem, se kterým ji spojovala hluboká láska. Byla příliš společensky angažovaná na to, aby zvládla i postavení manželky a matky. Nicméně se svým snoubencem udržovala po celý život hluboké přátelství.
U tak statečné ženy snad ani nelze očekávat, že zemře v posteli ve spánku. Františka Plamínková s velkými obavami sledovala vzestup moci Adolfa Hitlera a nijak neváhala vyjádřit odpor, když poslala Hitlerovi dopis, v němž otevřeně hlásala demokratické myšlenky, byť se jednalo o čin předem odsouzený k nezdaru. Zůstat věrný myšlence demokracie stálo za to Františce bojovat předem prohraný boj. Jistě tváří v tvář tomu není nijak překvapivé, že v období Heydrichiády byla Františka zatčena Gestapem a poslána do Terezína. Navzdory osobním intervencím prezidenta Emila Háchy byla popravena zastřelením 30. června 1942 v Kobylisích.
Je velká škoda, že tato výjimečná žena téměř upadla v povědomí naší společnosti téměř v zapomnění. Tak jako mnoho jiných žen, které si snad zde budeme moci připomenout.